Krátkodobé sociálně zemědělské sepětí

Biostatek Valeč a Apropo Jičín

Zářná, intenzivní a z podstaty inkluzivní sociálně zemědělská akce se odehrála na Biostatku Valeč, kam se sjelo 17 Jičíňanů. Dobrá polovina z nich s sebou přivezla i své mentální, tělesné nebo kombinované postižení. Někteří přibrali i asistenty a celý týden tu s námi strávila také ředitelka Jitka, která o.p.s. Apropo Jičín vede. Dopoledne všedního dne trávila parta dětí různého věku faremními aktivitami, po obědě na farmě ještě dlouho vysedávali, klábosili, chechtali se, vtipkovali na své účty a byli velmi „bezúdržboví“. Přespávali na zámku v těsném sousedství farmy a sem tam si zašli nakoupit sladkosti do koloniálu na náměstí.

Tím pádem se potkali s dostatečným množstvím místních, aby o jejich aktivním zapojení věděla celá vesnice. Závdavků pro setkání osob s nedostatkem diagnostikovaným, nerozpoznaným nebo dokonce žádným proběhla celá řada ať už na farmě samotné nebo opět na zámku, kde pan kastelán veřejně zalepoval píchlé kolo od invalidního vozíku. Prostě nepřehlédnutelná parta, se kterou kdekdo rád trávil svůj oddechový čas byť jen nezaujatým pozorováním.

Sociální zemědělství propojuje farmáře s osobami, které pro vedení plnohodnotného života potřebují asistenci odborníka. Propojení tří stran: rodinné farmy + poskytovatele sociálních služeb a samotné cílovky nastalo v půlce dubna ve Valči. Hned po prvním dopoledni, kdy jsme na střechu položili bobrovky, aby nám nepršelo na traktor, se ukázalo, že máme šanci udělat celkem dost práce. Zejména toho druhu, co není úplně urgentní a zvládne ji kdekdo, takže se dá odkládat.

Úterý jsme zasvětili ohradám: jednu starou jsme demontovali, novou smontovali. Kopali i vrtali jsme díry, zatloukali kůly, vrutili plaňky, vytahovali hřebíky a řezali stará prkna na třísky. Vyřezávali jsme křoví a to pak pálili, takže je u nás zase o něco uklizeněji. Plápolající vatra konsternovala velkou část účastníků a zvláště ti na vozíku dokázali do ohně hledět dlouhé hodiny. Jeden den parta trávila v EkoCampu DOUPOV, kde rovnali dřevo a trochu terén. K obědu tam měli špekáčky, pro některé prémiové opékané, jiní se těší, že v kempu jednou – také poprvé – pod stanem přespí.

Původní obavy farmáře, který se musí dost ohánět, aby zemědělstvím sebe i svou rodinu uživil, opadly brzy po zjištění, že „disabled“ vlastně tak nemožní nejsou. Že když se na jednu misku vah položí celé dopoledne zabrané soustředěním se na 17 hostů a servírování oběda, na druhou pak tvrdé výstupy, dostal jsem +- balanc. Ztráty: jeden ožvejkaný bit a rozbitá zavařovačka. Nadto jsme si zažili dost zábavných momentů, takže nálada vedla jinam, než k porovnávání dodal vs. přijal.

Apropo Jičín o.p.s. uzavřela smlouvu o čtyřdenní dobrovolnické činnosti s AREA viva, z.s., který formálně zastřešuje některé měkké projekty na Biostatku. Smlouva určuje, za co je odpovědný Biostatek (smysluplná aktivita, oběd pro všechny přítomné) a za co „sociální partner“. Dobrovolnický pobyt nebyl podpořen z veřejných zdrojů. Nicméně sem jičínští dorazili veřejnou dopravou (!).

Coby zemědělec oceňuji dobře plněnou úlohu asistentů, kterou zvláště po týdnu s OZP vnímám jako nutnou pro plynulý průběh akce. Rozpoznat lenost od autentické nemohoucnosti či zlý záchvat od spontánního projevu radosti, na to pouhá trpělivost farmáře nestačí. Bez erudice sociálních profesionálů bych článek vzdávající hold našim novým přátelům z Jičína nevzdával.

Vojtěch Veselý